Barres, Maurice (1862-1923) Francouzský spisovatel a politik. Barres byl nejdůležitějším teoretikem radikálního NACIONALISMU na přelomu století, mimořádně vlivným v literárním a politickém světě. V roce 1889 byl zvolen boulangistickým poslancem za nacionalistickou a antisemitskou platformu, v roce 1906 byl zvolen poslancem za volební okrsek Paříž (tento post zastával až do své smrti). V témže roce se také stal členem Académie jranr;aise. Jako průkopník francouzského politického románu vyložil svou teorii nacionalismu v dílech Lidé bez kořenů (Les Déracinés, 1897), Výzva k vojákovi (L' Appel au soldat, 1900), Jejich tváře (Leurs Figures, 1902) a Výjevy a doktriny nacionalismu (Scenes et doctrines du nationalisme, 1902). Výchozím bodem barresiánského nacionalismu byla potřeba nabídnout zemi, spatřované ve stavu rozdělení a ohrožené rozkladem a zánikem, prostředky k záchraně. Barres věřil, že má-li být Francie zachráněna před dekadencí, musí celek francouzského národa nabýt znovu zpět svou duši, identitu a touhu žít a bojovat. To ho vedlo k vypracování teorie kmenového nacionalismu na bázi SOCIÁLNÍHO DARWINISMU, romantismu a biologického determinismu. Byl,přesvědčen, že stará, francouzskou revolucí posvěcená teorie o pospolitosti jako souhrnu jednotlivců bude nahrazena teorií pospolitosti jako organické solidarity, vyjádřené kultem Země a Předků, což jsou pojmy odpovídající germánské Krvi a Půdě. Na národ pohlížel jako na organizmus, srovnatelný s živou bytostí nebo stromem, a nacionalismus chápal jako systém etiky a kriterií chování, určených obecným zájmem bez ohledu na vÚli jednotlivce.
Vymyslel také druh relativismu, na jehož základě popíral platnost absolutních morálních hodnot: měl za to, že pravda, spravedlnost a zákon existují jen ve vztazích k potřebám pospolitosti.
BarresÚv fysiologický determinismus a jeho poWed na člověka jako na mechanismus určovaný členstvím v pospolitosti byly součástí jeho vize uzavřené společnosti. Tato nová nacionalistická ideologie byla završena násilným antiracionalismem'á vírou v nadřazenost nevědomého nad rozumným. Záchrana národa však vyžadovala i hlubokou politickou reformu, která zahrnovala permanentní boj proti LIBERALISMU, DEMOKRACII a MARXISMU a vytvoření silného autoritativního režimu.
V tomto kultu Wubinných a mysteriózních sil byl nutně zahrnut i násilný anti-intelektualismus. Barres napadal kritického ducha a jeho plody a stavěl proti nim instinkt, intuitivní a iracionální cit, emoce a enthusiasmus jako hlubinné síly determinující lidské chování a ustavující realitu, pravdu a krásu věcí. Tvrdil, že racionalismus je dílem "vykořeněných": otupuje sensitivitu, ubíjí instinkty a mÚže pouze anulovat motivační sílu národní aktivity. Proto je nutné se v zájmu záchrany národa obrátit na lid. Vyzdvihoval primitivní sílu, energii a vitalitu, jež se dá najít v lidech nezasažených racionalismem a jedem individualismu.
Barres věřil, že skutečným národem jsou masy, a protože primárním úkolem politikú je zabezpečit integritu a moc národa, nemÚže se nacionalismus nestarat o sociální otázky. Byl jedním z prvních národních socialistů, jedním z prvních prominentů a exponenru moderního antisemitismu a jedním z prvních, kdo položili intelektuální základy FAŠISMU. ZS

odkazy
Barn~s, M.: L 'Oeuvre de Maurice Barres. 20 sv.
Paříž: Club de I'Honnete Homme, 1965-8.
literatura
Stemhell, Z.: Maurice Barres et le nationali.lmeFan,ais. Paříž: Armand CoJin, 1972; Brusel: Complexe, ]985.